Džuničiró Tanizaki: Chvála stínů

Překlad Vlasta Winkelhöferová

Přinášíme malou ukázku z knihy:

 

(...) Pro vychutnání takové slasti není určitě příhodnějšího místa než japonský záchod, kde je člověk obklopen tichými stěnami s jemně zrnitým dřevem a odkud může svůj zrak obrátit k modré obloze či k zelenému listoví. Jak jsem však již řekl, nezbytnými podmínkami jsou jistá dávka příšeří, dokonalá čistota a ticho, v němž lidské ucho dokáže zachytit i bzučení komára. Já miluji jemný šumot deště, když jsem na takovém záchodku. Zvláště v oblasti Kantó, kde bývá při podlaze podlouhlé okénko, jímž se vymetá smetí, je možné z bezprostřední blízkosti naslouchat dešťovým kapkám, jak tichounce padají z okraje střechy či z listů křovisek, omývají podstavec kamenné lucerny, smáčejí mech na balvanech cestičky a neslyšně se vsakují do země. Na mou věru, japonský záchod je tím nejbáječnějším místem pro naslouchání ptačímu zpěvu a hmyzímu bzikotu, i pro pozorování luny za měsíční noci, je místem jako stvořeným pro vychutnání proměnlivé nálady jednotlivých ročních období. Mistři poezie haiku odtud určitě po staletí čerpali nejeden námět ke svým básním. (...)


(Autor blogu je vydavatelem knihy a ukázka je součástí její propagace. Jakékoli kopírování a další rozšiřování ukázky podléhá autorskému zákonu)